Vzpomínky veterána OK 1 AEM na již dávnou historii lanškrounského radioklubu OK1KTW

Josef Jindra OK1 AEM

Koncem devatenáctého století byla v Lanškrouně založena Tabáková továrna, jejíž výroba byla za války omezena a nahrazena produkcí elektrotechnických součástek firmy Siemens Halske. Ta se stala na základě rozhodnutí tehdejšího Ministerstva průmyslu základem firmy TESLA Lanškroun. S převodem firmy do Lanškrouna přišli odborníci a technici, kteří se již dříve zabývali radioamatérskou činností.

Mezi malým počtem zaměstnanců Tesly se velmi rychle našli zájemci o radioamatérský sport. Uvědomili si, že práce v kolektivu je zajímavější a přitažlivější. Radioamatérský kroužek v roce 1949 tvořil: Lubomír Vonka (přišel z fy. Always, hlavní konstruktér), Stanislav Malinský (původně kameník, tehdy pracoval v lázních), Jiří Kuchtík (přišel z fy. Always), Bohuslav Kuřík (původně z fy Radiotechna), Miroslav Stibor (z fy. Always), Václav Jelínek (z fy. Always), Pavel Marek Gra­bowski (národností Polák), Jaromír Selichar (při­šel z. Jugoslávie), Josef Jindra (z fy. Radiotech­na). Výhodou bylo, že L. Vonka, který pocházel z Dobrušky měl radioamaterskou koncesi OK1 EA. Tato mu byla samozřejmě po okupaci republiky Hitlerem odebrána, navíc sám byl zavřen v kon­centračním táboře Sachsenhausen. Měl velmi dobré teoretické i praktické znalosti s vysíláním a začal náš radiokroužek od roku 1951 vést. V první fázi naší činnosti jsme usilovali o získání povolení ke zřízení radioamatérské kolektivní sta­nice, což se nám skutečně podařilo v rámci ROH. Dostali jsme volací značku OK1 OTW. V tehdejším "Bílém domě" jsme měli ve druhém poschodí přidělenu jednu místnost, která se stala naší klu­bovnou.Přijímací a vysílací anténu jsme natáhli z věžičky na budově A. Protože souběžně vznikla celostátní organizace SVAZARM, byla i radioama­terská činnost začleněna do této organizace. Na­še kolektivka obdržela novou volačku OK1 KTW. S vyrobenými superreakčními zařízeními na pás­mo 50 MHz jsme zajišfovali spojovací službu na různých oblastních a okresních přeborech např. ve Výprachticích, Herborticích, Poličce, Telecím a mnoha dalších místech. Později jsme zhotovil ii obdobná vysílací zařízení na pásma 144 MHz a 220 MHz. Náš první Polní den jsme absolvovali z kóty Mladějovský les dne 4.7. a 5.7.1952 ve složení Jelínek, Vonka, Selichar, Marek, Maděra, Grabowski a Jindra. Celkem bylo na pásmech 50 MHz a 144 MHz navázáno kolem 50 OSO. Tele­grafní provoz na kolektivní stanici z počátku zaiiš­foval Vonka a Jelínek jako zodpovědný operátor. Používali vysílač na jejímž koncovém stupni se nacházela elektronka RL 12P35 s vyměnitelnými cívkami. Navazována byla OSO na pásmu 3,5 MHz a 7 MHz a to většinou pouze s evropskými stanicemi. Kolektiva se snažila zúčastňovat telegrafních závodů, které byl pořádány v rámci tehdejších povolených závodů: závodu míru, ORP, Dne rádia (fone i CW), maďarského závodu, Mě­síce čsl-sovětského přátelství, polského závodu, nočního závodu, a pod. Naše účast se neustále zvyšovala, takže jsme získali množství diplomů, několikrát jsme se umístili na 1. místě, vícekrát na prvních třech místech. V Tesle jsme měli velmi dobré zázemí. Po přestěhování do budovy C, jsme získali dvě půdní místnosti. Také spotřebovanou elektrickou energii a topení nám hradila Tesla. Několik pracovníků radiokroužku pracovalo ve vý­voji a tak byla k dispozici měřicí technika (měřicí mosty, čítače, speciální zařízení, O-metr, apod.), s kterou bylo možno pracovat. K dispozici jsme měli i vyřazené mimotolerantní součástky z běžné výroby, které jsme získávali z technické kontroly (všechny typy kondenzátorů, rezistorů, potencio­metrů, odrušovacích prvků, atd.). Tyto součástky bylo možno tehdy i vyměňovat za jiné součástky prostřednictvím radioklubů v jiných závodech.

 Postupem doby do radioklubu přicházeli další členové, kteří nastoupili do zaměstnání v Tesle Lanškroun po ukončení průmyslové školy nebo po ukončení vysokoškolského studia. Takto se stali novými členy radioklubu Rudolf Broulík OK1AAE, Jiří Čada OK1ADU, Bohuslav Bartoš OK1DKA, Jan Kolomý OK1II, Ing. Antonín Němec OK1AGV, Ing. Jozef Svetlík OK1 US K, Ing. Jaroslav Vavrovič, Ing. Jan Klimoš, Ludmila Marešová, Ing. František Snítil OK1 MFS, Jiří Ma­reš OK1DEZ, Ing.Ladislav Palcer OK1DPA, Karel Hrabal OK1 UTW, Ing. Radomír Ambrož OK1 FFG, Josef Ševčík OK1 SJL, Stanislav Svetlík OK1USS a Luděk Skalický OK1 VRW. Zdrojem nových členů se stala jednak Střední průmyslová škola v Lanškrouně ale také učiliště, které firma TES­LA zřídila pro vlastní potřebu. Náborem byl získán určitý počet zájemců o radioamatérskou činnost (mezi nimi byla i děvčata), pro které jsme pořádali několik kurzů Morseovy abecedy v našem radio­klubu v budově C Tesly Lanškroun. Totéž jsme uskutečňovali v Pionýrském domě na Dobrov­ského ulici, kam jsme pravidelně docházeli. Tyto kurzy probíhaly pod vedením ing. Josefa Svetlíka a Josefa Jindry OK1AEM 1x týdně ve večerních hodinách. Mnoho zájemců sice po ukončení stu­dia na zdejší průmyslovce z Lanškrouna odešlo, ale často získali vlastní volací značku a rádi na tuto dobu v našem radioklubu vzpomínají. Zá­klady získané v radioklubu zhodnotili k dosažení významných sportovních ocenění. Například Jan Kolomý OK1II obdržel v roce 1985 z rukou minis­tra spojů čestný titul Mistr sportu za velmi dobré výsledky v radioamatérských soutěžích.

Proslavenou érou v naší činnosti v Lanškrouně byl radiový orientační běh (ROB) pro mládež, který v radioklubu vedl Stanislav Malinský, junior. Této činnosti se věnoval od počátku s obrovským zá­palem. Vyvinul úsilí o nábor dostatečného počtu chlapců a děvčat. Pravidelným tréninkem a získá­ním drahé závodnické techniky dovedl kolektiv na vysoký stupeň závodnické úspěšnosti. V těchto letech jsme za okres Ústí nad Orlicí pořádali okres­ní přebory, krajské přebory, ale i celostátní přebory ROB v Lanškrouně. Závody se konaly v prostorách Obora nebo na Zámečku. Nutno konstatovat, že radioklub OK1 KTW se dostal, pokud se týká ROB, do povědomí nejen celého kraje, státu ale i v zahraničí. Z našich řad je i mistr republiky, kterým se stallng.Pavel Čada OK1 UG. Ing. Pavel Čada nás ná­sledně úspěšně reprezentoval na mistrovství světa v ROB v Jižní Koreji.

Provoz na krátkých vlnách koncem pade­sátých a počátkem šedesátých let minulého století vykonávali operátoři, kteří se podrobili příslušným předepsaným zkouškám. Zkoušky se skládaly ze všech předepsaných disciplin. Někteří takto získali vysvědčení provozního operátora kolektivní stanice, někteří získali vlastní volací značku. Abychom se lépe z radioklubu dovolávali, zhotovili jsme velký krátkovlnný elektronkový vy­sílač, s jednotlivými separátními částmi, zdrojem, modulátorem, oddělovacími stupni a násobiči, koncovým stupněm, který byl osazen výkonnými elektronkami 5C110. Cívky v koncovém stupni byly výměnné a byl k nim volný přístup. Celkový výkon koncového stupně byl přepínatelný na 300 a 800 W. Toto vše bylo umístěno v pojízd­ném stojanu. Provoz na tomto vysílači byl určen jen pro zkušené provozní operátory, přičemž bylo skutečně nutno dbát na bezpečnost. Na nezakry­tých cívkách bylo na jejich povrchu napětí až 3 kV. Tímto vysílačem, který stál ve vysílací kabině radioklubu bylo navázáno velké množství spojení s celým světem. V prvních 30 letech činnosti ra­dioklubu jsme se každoročně zúčastňovali mnoha celostátních, ale i mezinárodních telegrafických a telefonních závodů, na nichž jsme jako kolektiv­ka získali množství celostátních i mezinárodních diplomů. Pro dálkový provoz jsme na střeše bu­dovy C instalovali otočnou anténu Quad na 14, 21 a 28 MHz. Tato anténa ukončila po několika letech svoji životnost po velkém nárazovém větru a byla nahrazena anténami typu Yagi. Otočné antény byly ovládány ručně přímo z vysílací kabiny. Jako odměnu naší tehdy oceňované čin­nosti, radioklub získal Lambdu 4, poté Lambdu 5, krátkovlnný transceiver OTAVU, několik Boubínů, různé měřicí přístroje, telegrafní klíče, různé sta­vebnice přijímačů, které byly předávány jako odměna pro mládež. Každoročně jsme v rámci okresu Ústí nad Orlicí uskutečňovali v budově Svazarmu v Lanškrouně technické dny mládeže, kde mládež musela prokázat technické znalosti z radiotechniky a poté v určité době z předaných součástek zhotovit funkční zařízení. V roce 1978 jsme v Lanškrouně z pověření tehdejšího Ústřed­ního radioklubu uspořádali celostátní seminář radioamatérů, kterého se zúčastnilo několik sto­vek radioamatérů z celé republiky. V jednotlivých letech byli vedoucími operátory kolektivní stanice OK1 KTW následující operátoři :

                                              

1951  až   1962     Václav Jelínek                       OK1YG

1962  až   1969     Ing.Antonín Němec             OK1AGV

1969  až   1986     Rudolf Broulík                      OK1AAE

1986  až   2002     Jan Kolomý                           OK1II

od r. 2002               ing.Ambrož                           OK1FFG

 

Polní dny, které pořádal Ústřední radioklub již od počátku padesátých let, byly také jednou z hlavních činností, které patřily do našeho zá­kladního programu. Během několika let jsme zá­vodili na Suchém vrchu, Lázku, Buchtově kopci, Jeřábu, Devíti skalách a mnoha dalších. Možno konstatovat, že to byla vždy organizačně složitá záležitost. Vyžadovala jednání s vedením Tesly zejména po stránce finnančního zajištění a potřeb­ných povolení k vjezdu do chráněných oblastí. Po roce 1989 se nám podařilo zakoupit starší auto, v němž máme instalováno malé vysílací pracoviš­tě. Zásluhou Bohuslava Bartoše OK1DKA , Karla Hrabala OK1UTW a Radka Ambrože OK1FFG jsme postavili vysokou, otáčivou anténu na 145 MHz.

V posledních letech používáme na vysílání nejčastěji kótu Lázek. Vysílací zařízení jsou v sou­časné době transceivry prořešlonálnl výroby, které jsou v soukromém vlastnictví jednotlivých členů. Téměř každoročně s námi spolupracuje Jaroslav Kladiva OK1DS0 z Prahy, který vlastní zařízení na velmi vysoké kmitočty s parabolickou anténou. Tyto polní dny považujeme za každo­roční povinnost. Účastní se jich 10 až 15 našich členů. K dispozici máme velký klubový stan, účastníci přespávají ve vlastních stanech. Přepra­vu zařízení kolektivky na závod nám zajišťuje Jiří Mareš OK1DEZ.

Po roce 1998 musel radioklub z důvodu priva­tizace uvolnit půdní místnosti budovy C starého závodu Tesly. V současné době nemá radioklub možnost využívat žádné prostory na provozování své činnosti a pravidelného vysílání. Pravidelné schůze radioklubu se proto konají vždy poslední čtvrtek v měsíci v picérii „U Mazina“ na kruhovém objezdu. Před­sedou radioklubu je v současné době Bohuslav Bartoš OK1DKA a vedoucím operátorem ing. Ra­dek Ambrož OK1FGG.